Smíme vystřelit jen tehdy, když je za zvěří bezpečný záchyt. Jenže střela do záchytu vůbec nemusí doletět. Cestou může zavadit o větev, trefit strom nebo dopadnout na tvrdou cestu – a pak letí jinam a dál, než bychom čekali. O odrazech se mezi myslivci mluví často, ale většinou z doslechu. Němci to změřili.
Odkud data jsou
Výzkum zadalo německé ministerstvo zemědělství a uzavřen byl v roce 2011. Chtělo vědět, zda se při odrazu chovají jinak střely s olovem a bez olova. Střílela zkušebna zbraní a střeliva DEVA v Altenbekenu (Rottenberger 2011), výsledky vyhodnotil soudní balistik Beat Kneubuehl z Univerzity v Bernu (Kneubuehl 2011). Obě zprávy jsme získali díky spolupráci se zahraniční redakcí.
Jde o nezávislý výzkum na státní zakázku, ne o materiál výrobce střeliva. Novější výzkum, který by na něj navazoval, jsem nenašel – a závěry platí dál, protože vycházejí z fyziky a z konstrukce střel. Má ale i své meze: zkoušelo se jen šest druhů střel a nesledovaly se vícenásobné odrazy ani vliv větru.
Pokusy byly postavené tak, aby odpovídaly běžnému lovu:
- vzdálenost 25 až 100 metrů, většinou 50 m,
- ráže .243 Win., .308 Win. a 9,3×74 R,
- šest druhů střel, tři s olovem a tři bez olova,
- pět podkladů: tenké větve, smrkový kmen, zhutněná štěrková cesta, kamenná deska a lesní půda,
- úhel dopadu u země většinou do 25°, u kmene až 90°,
- vyhodnoceno téměř 1 500 výstřelů.
K pochopení výsledků stačí tři údaje. Úhel dopadu říká, jak šikmo střela na podklad dopadne, úhel odrazu, jak strmě potom stoupá, a boční úhel, o kolik se stočí doleva nebo doprava.
Větev: rána mimo komoru
Tenká větev střelu příliš nevychýlí. Odchylka byla nejvýše kolem jednoho stupně a žádná střela se přitom nerozpadla. Těžší a rychlejší střely se vychylovaly méně než lehké.
Jeden stupeň ale v praxi zanedbatelný není. Visí-li větev blízko před hlavní a zvěř stojí na sto metrů, střela dopadne skoro dva metry vedle. Pro okolí to nebezpečné není, pro zvěř ano: místo zásahu na komoru přijde postřelení a dohledávka. Proto přes větve se nestřílí, ani přes tenké.
Strom: střelu nezastaví
Strom je kulatý, a proto záleží, kam do kmene střela trefí. Pokusy používaly smrkové kmeny o průměru kolem 30 cm a výsledek mnohé překvapí: odraz zpět nebo prudce do strany, jaký známe z filmů, se neobjevil. Mnohem častěji střela kmen prostřelila a letěla dál.
- Škrábnutí kůry – střela pokračuje téměř rovně, odchylka pod 1°.
- Zásah mimo střed – proletí okrajem kmene a vyjde stočená o několik stupňů, v krajních případech o 10–15°.
- Zásah do středu – kmen kolem 30 cm většina střel prostřelila. Zastavily je až silnější kmeny.
Olověné střely s tenkým pláštěm se ve dřevě často rozpadly, bezolovnaté zůstaly téměř celé a letěly dál s většinou své hmotnosti.
Strom tedy není záchyt. Kmen běžné síly střelu nezastaví, jen ji nepředvídatelně vychýlí. Zkoušelo se navíc jen zdravé smrkové dřevo – suché, zmrzlé nebo suky protkané dřevo, tenké kmeny a rozvětvení se mohou chovat úplně jinak a odraz pod velkým úhlem vyloučit nelze. Že nejde o teorii, ukazuje smrtelný úraz po odrazu od stromu na naháňce, který jsem popsal v článku Kam až doletí odražená střela?
Tvrdý podklad: střela vyskočí
Nejnebezpečnější jsou tvrdé a ploché podklady: štěrková lesní cesta, kamení a překvapivě i ulehlá lesní půda. Střela se od nich neodrazí jako kulečníková koule pod stejným úhlem, ale prudce vyskočí vzhůru. Při dopadu na štěrkovou cestu pod úhlem pouhých 2,5° se zvedla až o 20°, v lesní půdě to bylo podobné.
Proč? Při malém úhlu se střela do tvrdého povrchu nezaboří. Klouže po něm, špička se zachytí o nerovnost, střela se natočí a povrch ji vymrští nahoru. Část energie ztratí, značnou část si ale nese dál. Chvíli se ve vzduchu kymácí, pak se srovná a letí jako každá jiná střela. Kterým směrem a jak daleko, předem neodhadne nikdo.
Posed, nebo naháňka: rozhoduje úhel dopadu
Pokud mineme nebo střela zvěří proletí, dopadá do terénu zhruba pod úhlem, pod kterým míříme. A ten je překvapivě plochý. Z posedu vysokého 4 metry:
| Vzdálenost | 20 m | 50 m | 100 m | 150 m |
|---|---|---|---|---|
| Úhel dopadu | 11,3° | 4,6° | 2,3° | 1,5° |
Na sto metrů jsme tedy z posedu přesně v pásmu, kde pokusy naměřily prudké odskoky. Výstřel z posedu na blízko dopadá strměji a na měkké půdě riziko snižuje – na kameni ale nepomůže ani strmější úhel.
Ještě horší jsou společné lovy. Střelec na zemi míří na zvěř téměř vodorovně a střela, která mine nebo projde, dopadá pod velmi malým úhlem. Na naháňce v lese protkaném cestami a s kamenitým podkladem je proto třeba volit stanoviště a směr střelby ještě pečlivěji než při čekané. Dobrým záchytem je svah nebo val z měkké zeminy, do kterého střela vnikne strmě a zůstane v něm.
Olovo, nebo měď?
To byla hlavní otázka výzkumu. Úhly odrazu se nelišily – střely s olovem i bez olova odskakovaly podobně strmě a do stran se stáčely podobně málo, v průměru do 2°.
Rozdíl je jinde. Olověné střely se na tvrdém podkladu častěji rozpadly na kousky, které rychle ztratí rychlost. Bezolovnaté střely z mědi zůstaly vcelku, udržely si víc energie, a proto v průměru doletěly dál – na štěrkové cestě a v lesní půdě podle výpočtu zhruba dvakrát dál. Kneubuehl dodává, že to má praktický význam hlavně tam, kde se za záchytem pohybují lidé: u silnic, frekventovaných cest a stavení.
Neznamená to ale, že olovo je bezpečné a měď nebezpečná. Olověná střela se silným pláštěm se chovala téměř stejně jako bezolovnatá – rozhoduje stavba střely, ne jen kov. A v blízkosti místa odrazu jsou nebezpečné obě skupiny stejně, protože i úlomky mají na krátkou vzdálenost dost energie.
Kámen: pozor na úlomky
Po průstřelu napodobeného těla zvěře se střela od kmene nevrátila nikdy a od kamene jen na několik metrů, nejdále asi 12 m. Jiná situace je výstřel kolmo přímo na kámen: střela se tříští a úlomky mohou střelce vážně zranit až na zhruba 30 metrů. To platí i pro dostřelnou ránu.
Jak daleko doletí
Kneubuehl dopočítal, že odražené střely dolétají na stovky metrů, ve skutečnosti až na dva kilometry. Sám ale upozorňuje, že jde o modelové hodnoty bez větru, které slouží hlavně ke srovnání olověných a bezolovnatých střel. Pro plánování bezpečné střelby v honitbě je to málo.
Doporučuji proto metodiku z armádní praxe, kterou jsem popsal v článku Vyhodnocení bezpečnosti střelby (Myslivost 10/2024, na blogu jako Kam až doletí odražená střela?). Počítá s nejhorším případem:
- ohrožený prostor sahá až do maximálního smrtícího dostřelu ráže – u 7,62×51, blízké .308 Win., je to 4,5 km,
- k místu dopadu se přidává rezerva 100 MRAD (asi 6°),
- u kamenů a stromů se počítá s odrazem až do 1 000 MRAD (asi 60°),
- od velkého kamene je třeba udržet odstup alespoň 50 m.
V terénu nepotřebujete žádné přístroje. Tři prsty natažené ruky odpovídají přibližně 100 MRAD. Předpažená paže ohnutá v lokti, jejíž prsty se dotýkají loketní jamky druhé ruky, vymezí asi 60°. Studie i metodika se shodují v tom podstatném: za záchytem nesmí být nic, co by střela mohla ohrozit.
Co si odnést
- Nestřílejte přes větve – ani tenká větev není neškodná pro zvěř.
- Strom není záchyt. Kmen kolem 30 cm střelu většinou nezastaví, jen ji vychýlí.
- Tvrdý a plochý terén pod malým úhlem je nejrizikovější – cesta, štěrk, kamení, udusaná zem.
- Na naháňce buďte přísnější než na posedu, ze země střílíte téměř vodorovně.
- Kolmo na kámen nikdy, úlomky létají až 30 m zpět.
- Před čekanou nebo lečí si projděte, co leží v pásu za směrem střelby, a místa s cestami, kamením a stromy si vyznačte.
Jak je to dnes (2026)
Studie DEVA a Kneubuehlovo vyhodnocení z roku 2011 zůstávají nejrozsáhlejším veřejně dostupným měřením odrazů lovecké munice od přírodních podkladů. Fyzika se od té doby nezměnila, změnilo se spíš střelivo: bezolovnatých a bondovaných střel, které drží pohromadě, v honitbách přibývá – a právě ty si po odrazu nesou víc hmotnosti a doletí dál.
Odraz se nedá nikdy úplně vyloučit. Dá se ale výrazně omezit tím, že střelec ví, co leží daleko za zvěří. Výběr střeliva rozhoduje o tom, jak střela zabíjí. Za to, kam doletí, odpovídá střelec.
Řešili jste někdy, kam by vám odletěla střela, která mine nebo zvěří proletí? Napište do komentářů.
Zdroje: Kneubuehl, B. P. (2011): Vergleich der Gefährdung durch abgeprallte bleihaltige und bleifreie Jagdgeschosse, Universität Bern. Rottenberger, I. (2011): Schlussbericht zum Forschungsvorhaben „Abprallverhalten von Jagdmunition“, DEVA Altenbeken. Brožek, M. (2024): Vyhodnocení bezpečnosti střelby, Myslivost 10/2024.
Napsat komentář