V minulém článku jsme si probrali důvody, proč (ne)přebíjet střelivo.
Čím tedy začít? Rozhodně studiem! Najděte si o problematice maximum informací. V Čechách máme k dispozici velmi zajímavé knížky v rodném jazyce, na přebíjení se vypisují kurzy, YouTube je plný videí pro úplné začátečníky. Studiem předejdete nejen nehodám, ušetříte peníze při nákupu nepotřebných či zmařených komponent, ale také budete lépe rozumět terminologii, se kterou se setkáte v internetových diskusích. Pokud si troufnete, hledejte články a videa v angličtině, protože jejich množství je nepoměrně vyšší proti informacím v češtině.
Dobré fráze v angličtině jsou například „how to start with 308w reloading“ nebo „308w reloading 101“ a tak podobně. Videa budou pravděpodobně amerického původu, tak si ještě oprašte převody palců a grainů na milimetry a gramy. Osobně jsem přesel při přebíjení na imperiální jednotky úplně, usnadnilo mi to život.
Rád bych zdůraznil, že bez vlastního studia to velmi pravděpodobně nepůjde. Nejeden začátečník „dostal čočku“, že přišel s požadavkem na rady, aniž by věnoval úsilí vstupu do problematiky.
Když budete rozumět alespoň základům, sežeňte si ve svém okolí člověka, který už se přebíjení věnuje a domluvte se, že se u něj zaučíte. Můžete si totiž vyzkoušet, jak vám to půjde, poprvé vyzkoušíte teoretické znalosti v praxi a při troše štěstí se s ním třeba domluvíte, že si před nákupem vlastního vybavení vyrobíte své první série na tom jeho.
Jestli kupovat vybavení sám pro sebe nebo se s někým dohodnout na spoluvlastnění, to už nechávám plně na vás. Já osobně přebíjím nárazově, ale v tom okamžiku se nechci koordinovat s kamarádem. Mám tedy vše vlastní a postupně výbavu doplňuji. V přebíjení je hromada věcí, které koupit nepotřebujete. V každé fázi výroby náboje se setkáte jak s pomůckami, bez kterých se neobejdete, tak i s mnoha „udělátky“, které zvýší komfort, ale v podstatě bez nich dojdete ke stejnému výsledku. Ne vždy je to nejdražší současně tím nejefektivnějším. Mám hromadu věcí, které jsem použil jenom jednou a v následujícím textu uvedu vybavení, které považuji za základ i nadstandard, který se vyplatí. Pojďme směle do toho, ale pamatujte – držte se tabulek, buďte plně soustředění, u přebíjení se nevěnujte ničemu jinému, dodržujte normy a bezpečnost práce s výbušnými materiály. Také je dobré připomenout, že některé složky střeliva jsou jedovaté a je vhodné pro své vlastní bezpečí používat gumové rukavice.
Přebíjení je jako náboženství – je mnoho evangelií a podobenství a existují zaručeně praví proroci, ale nakonec si na věc musíte udělat názor sami a nějaký směr si vybrat. Buďte připravení na to, že se najde mnoho vyznavačů jiného přebíjecího evangelia, kteří budou přesvědčení o svém, jediném správném postupu. Nabízím pohled svůj, berte ho jako inspiraci. Svým střelivem jsem schopný střílet s dlouhodobým průměrem pod 0.5 úhlovou minutu (MOA) a vím, že bych mohl číslo ještě snížit. Zde se však nabízí otázka, zda úsilí odpovídá očekávání a užití.
Přebíjení se dělí na několik fází.
Tou první je zajištění nábojnic. V podstatě jsou tři cesty: 1. schovávejte si vámi vystřelené tovární nábojnice 2. kupte si originální nábojnice 3. kupte si použité nábojnice. Když máte nábojnice z několika zdrojů, neměly by se smíchat. Dobrým pravidlem je držet si jednu značku, třídit nábojnice podle stáří, počtu vystřelení, původu, podle pušky, ve které jste nábojnici vystřelili. Pro třídění bohatě stačí pytlíková-krabičková metoda, kdy nashromáždíte dostatečné množství jednoho druhu, abyste mohli udělat testovací nebo ostrou sérii a do té doby je skladujete na místě označeném informací o původu a stavu. Před dalším postupem je potřeba udělat vizuální kontrolu zásob. Vyřaďte všechny deformované, podezřele nafouklé, naprasklé výrazně zoxidované a prostě všemi směry podezřelé kousky. Nikdo nechce mít výstřelové plyny v obličeji přes prasklou nábojnici nebo „šťourat“ utržený krček z komory.
Následuje odzápalkování a hrubé odstranění nečistot. Odzápalkovávám v lisu s univerzální odzápalkovací/decapping matricí. To je matrice, která má široký objem těla a jediné, co umí, je vypíchnout vystřelenou zápalku. Člověk si musí dát pozor na krimpované zápalky, které vyžadují větší pracovní sílu, a především na zápalky typu berdan, které mají 2 zátravky místo jedné a naprostá většina sériových vypichovacích jehel se na nich zlomí nebo ohne. Odzápalkovávám v prvním kroku, abych odstranil také nečistoty z prostoru pod zápalkou.
Přichází první hrubé praní. Cílem je odstranit především hrubé nečistoty, které by mohly mechanicky poškodit vybavení v dalších krocích. Po prvním praní si nemusíte dělat starosti se vzhledem nábojnice, počítejte s tím, že bude zašedlá a nebude se lesknout. Já jsem pořídil rotační pračku pro mokré praní nábojnic a ani nechci vzpomínat na dobu, kdy jsem to dělal jinak. Nicméně bez rotačního „tumbleru“ se obejdete, stačí barel, teplá voda, kyselina citronová a leštidlo do myčky. Barel zavřete a 10 minut s tím různě natřásejte. Vylijete černou vodu, nábojnice pořádně propláchněte, otřete ručníkem nechte je vyschnout – v sušičce, v troubě, na topení. Já suším u kotle TUV, kde mám konstantní teplotu 35+ stupňů a druhý den můžu pokračovat. Pokud spěcháte, použijte troubu nebo si pořiďte sušičku.
Vyschlé nábojnice ještě jednou pořádně otřete a ujistěte se, že nezůstala voda uvnitř. Pokračujeme žíháním. Znám lidi, kteří v životě nežíhali, a já sám jsem začal žíhat až relativně nedávno. Pokud máte dostatek nábojnic, možná nebudete žíhání nikdy potřebovat, ale jestli jste v nouzi a máte v zásobě stovku nábojnic a pravděpodobně další jen tak neseženete, je dobré vědět, že něco jako žíhání existuje. Mosaz namáháním – opakovaným rozpínáním při výstřelu a formátováním pro přebití – tvrdne. Díky tomu dochází buď k různorodému chování jednotlivých nábojnic anebo dokonce k předčasnému poškození nábojnic po výstřelu – praskání ramínka nebo krčků. Žíhání je proces, který navrátí mosazi její měkkost. Žíháním doslova zresetujete nábojnici, sjednotíte tvrdost, prodloužíte životnost a snížíte vliv na pevnost usazení střely a tedy i vliv na úsťové rychlosti.
Vyžíhané nábojnice jsou připravené na formátování. Cizí nábojnice samozřejmě vždy vyžadují formát celého těla, abyste dosáhli tvaru podle CIP normy a neriskovali, že hotový náboj nedovřete v komoře své pušky. I na vlastní nábojnice používám celoformát, ale náboje formátuji pouze o 0.002 palce, kdy vrátím ramínku jeho původní tvar. Pokud jste se již o přebíjení zajímali, možná se v tuto chvíli pozastavíte nad tím, že u vlastní komory se celoformát nepoužívá a upravuje se pouze krček. To je dávno překonané. Celoformát o 0.002 palce je trend v rámci světových soutěží přesné střelby, přičemž výhody převažují nad nevýhodami formátování jen krčku.
Formátované nábojnice potřebují ještě lehce upravit – zkrátit. Všimněte si, že v tuto chvíli jste nábojnici drželi v ruce už nejméně 4x a stále jsme na začátku. Úprava, o které jsem hovořil, je úprava formátované nábojnice, aby se co nejvíce podobala jedna druhé. Kromě konzistence má délka nábojnice zásadní vliv na bezpečnost. Pokud se nábojnice příliš natáhne, může krček nábojnice dosednout až na přechodový kužel a střela se při výstřelu „skřípne“. Následkem může být v nejhorším případě i detonace. Určitě tedy nábojnici zkracujte. K dispozici jsou různé zkracovací matrice, ruční zkracovačky, stolní zkracovačky, nástavce na vrtačku a tak podobně. Záleží na objemu. Jestli zkracuji 20 nábojů, pak mi základní nástroje stačí. Při 200 kusech se situace mění a budete potřebovat nějakou formu zrychlení procesu. Všechny nástroje s možností upevnění frézy na vrtačku pomohou, jen musíte dávat pozor, aby byly nábojnice zkrácené na stejnou délku. Ke zkrácení patří ještě vyčištění lůžka zápalky, volitelně sjednocení lůžka zápalky, sjednocení zátravky, odstranění krimpu, frézování krčku, vnitřní formát rozměru krčku, odgrotování špon atp.
Takto připravené nábojnice je potřeba znovu vyprat – odstraníte tím zbytky po žíhání, mazivo použité při formátování a špony. Mým favoritem je přirozeně mokré praní, ale i alternativními postupy dojdete k dobrému výsledku, je to čistě vaše volba. Vše záleží na množství, které potřebujete vyčistit najednou. U většího množství oceníte rotační buben, ale sérii 20 kousků stejně tak dobře vyperete v zavázané ponožce společně se špinavým prádlem v pračce. Jenom nedávejte aviváž, jinak nebudou nábojnice hezky lesklé. Zajistíme vyschnutí a jsme připraveni na zábavnější část.
Kromě nábojnice se náboj skládá ještě z prachu, zápalky a střely. Všechny tyto komponenty nakoupíte ve vybavenějších prodejnách zbraní a střeliva. Z vlastní zkušenosti nedoporučuji moc experimentovat. Nevyplatí se nakoupit naráz několik druhů prachu, zápalek a střel, protože na střelnici pak ležíte v hromadě mosazi a přitom nedostanete odpověď na to, jestli vám to „dobře lítá“. Vyjděte z tvaru a gramáže, které vyhovují vaší pušce. Pokud jí chutnají RN střely 180gr, pak si takové kupte a věnujte se nalezení vhodné navážky na nich. Prach i zápalky nakupte v dostatečném množství, čímž se vyhnete ověřování navážky, když něco z komponent dojde. Pamatujte, že nejdražší je promrhaný čas. Pokud nebudete zbytečně experimentovat, vystačí vám na test klidně 30 nábojů a zbytek komponent už vystřílíte účelně.
